Mando Diao

Mando Diao si poctivě prošlapali tradiční cestu mladých kapel. Nevyhráli žádnou soutěž a nestojí za nimi mocný manager. Přesto si desítkami koncertů po celém Švédsku vydobyli šanci vystoupit v pořadu Tommy Gärdha, legendárního švédského objevitele talentů. Díky němu se skupině podařilo podepsat smlouvu se značkou EMI a posléze třeba také vyrazit na turné po Japonsku, kde se setkali s obrovským úspěchem.

mando_diao2

Název kapely zní španělsky, resp. portugalsky, avšak podle slov zpěváka Björna Dixgarda, který se u mikrofonu střídá s Gustafem Norénem, ve skutečnosti prý nic neznamená.

Hudebními vzory uvádí vše kytarové od Beatles přes Guns’N’Roses až po Nirvanu, bývají nejčastěji srovnáváni s Bravery nebo ještě spíše s britskými Oasis.
„Máme popové melodie, které ale zpracováváme tak, že z toho vyplyne něco mezi rockem a punkem.“

Dnes již patří Mando Diao do rockové první ligy a k největším tahákům festivalů po celém světě. Na otázku co stojí za jejich obrovským úspěchem odpovídají takto „Především v nás vzbudilo touhu z Borlange vypadnout někam jinam, cestovat kolem světa a hrát muziku. Lidi nám říkali, že tam nemůžeme nic dokázat. Tvrdili nám, že nemůžeme být hrdí a úspěšní, když pocházíme z Borlange. To v nás vyvolalo vztek a zuřivost, která nás hnala k tomu, abychom s kapelou dosáhli úspěchu.“

Přestože desky Mando Diao působí velice hravě a optimisticky, oni sami se snaží přesvědčit o opaku. „Pocházíme z Borlänge, což je hodně nebezpečné a chladné město. Je tam snad nejvíc drog a vražd ve Švédsku a tak, pokud nechcete, aby vás dostala nějaká parta šílenců už ve škole, nezbývá než být také zlý,“ snaží se rozvinout klasickou rock’n’rollovou manýru bubeník Samuel Giers. Ale kdo viděl Mando Diao na pódiu, dobře ví, že nejsou zlí. Právě naopak, jejich koncerty jsou zosobněním pozitivní rock’n’rollové energie, kterou ve velkém přenáší na své fanoušky.

Diskografie:
2003 - Bring ´em in
2004 - Sheepdog
2004 - Paralyzed
2004 - Hurricane Bar
2005 - God Knows
2006 - Ode To Ochrasy

mando_diao