Indie dnes

V dnešní době je některými lidmi indie považováno za specifický hudební žánr, rozeznatelný pouze na základě poslechu, nikoli přístup k tvorbě hudby. Můžeme se setkat s takovými výrazy, používanými k označení jinak nezaškatulkovatelných interpretů, jako např. indie rock, indie pop, nebo indietronica(tedy jakási indie elektronická nebo taneční hudba). Mezi fanoušky se vedou sáhodlouhé diskuze, zda je indie stále jen pojmenování pro nezávislé umělce, nebo zcela specifický styl se svými pravidly, klišé, zavedenými postupy, ale i tabu a pomyslnými zákazy.

Dalo by se odpovědět ano i ne. Kdybychom svolili k definování indie jakožto pevně ohraničeného žánru, popřeli bychom základní princip této hudby, tedy princip originality, kreativity absolutní umělecké svobody. Na druhou by tyto zásady přestali platit i v případě, kdy by jedinou odlišností mezi indie a non-indie interpretem byla velikost labelu pod kterým vydává. Tzn. můžeme říci, že „pop“ je odlišný od „indie popu“, v tom smyslu, že většinou na první poslech poznáme mezi umělci z obou pomyslných stylů značné rozdíly. Na druhou stranu není indie pop jako indie pop, tudíž téměř žádné dvě skupiny spadající pod tuto společnou střechu nebudou znít stejně.

indie Mohlo by se zdát, že indie umělci jsou prachobyčejní ubožáci, kteří se nikdy nezmohou na smlouvu s pořádným labelem, je zde však nutno brát v potaz jejich přínos pro celý hudební průmysl. Fungují jako podhoubí, z kterého celá ta mašinérie může čerpat a dýchat, a sem tam z něj vyklíčí opravdová perla (tedy ono je plné perel, jen mnohé z nich jsou až příliš indie a velké společnosti se jich bojí).

Máme tu smůlu, že žijeme ve státě o pouhých deseti milionech obyvatel a tudíž je tu příliš malý trh na to, aby se tu uživili takzvaně chudí umělci na rozdíl od takových Spojených států kde i interpret, nacházející se v žebříčcích hluboko pod několika prvními stovkami, si na sebe vydělá.